Kurz freedivingu

říjen 2015 Liberec u Martina Cheníčka (www.pimpyourlife.cz)

Jak už jsem psal, ke čtyřicátinám jsem si mimo jiné nadělil kurz freedivingu u Martina Cheníčka (aka pimpyourlife.cz instruktor vyučující pod  Freediving Instructors International), který poběhl o víkendu 10.-11. října v Liberci. Na Martina jsem kdysi pře lety dostal výborné reference od Petra Máry, který s ním také potápěl, takže s výběrem jsem neváhal A vyplatilo se. Kurz je koncipován pro úplné začátečníky, takže opravdu entry level do úplně nového světa.

A že to nový svět je, jsem se mohl přesvědčovat celé dva dny, které byly opravdu nabité k prasknutí jak teorií, tak poté i praxí a prvními pokusy v libereckém bazénu. Mimochodem: liberecký bazén (a nemyslím profláklý Babylon pro děti) je naprosto fantastické místo s padesátkou, pětadvacítkou, vířivkami a hlavně 8,5 m hlubokou jámou pro výcvik potápění. Takže paráda.

Samotná výuka (nebo jak správně výstižně nazvat neustálý příval infomací, tipů, osobních zkušeností, doporučení ze všech možných oblastí) probíhala pod Ještědem  v baráčku v parádní učebně a skoro jsem si nestačil psát poznámky. V tomto výborném zázemí jsme měli možnost i přespat a v rámci toho, že jsme sobotní program končili po 22:00, tak ani nezbyla energie na tah Libercem a každý jsme zapadli do spacáků rychlostí metelesku blesku.

Protože nás bylo opravdu hodně, přijel na víkend vypomoci s výukou i David Čáni (což je PÁN potápeč a jedna z hlav FII!) a Martinova přítelkyně Mirka nás v bazénu, i v jámě, dokázala naprosto bravurně usměrnit a zorganizovat tak, že jsme se všichni parádně prostřídali a zároveň si osvojili základy buddy systému. Hodně jsme cvičili bezpečnost, techniky záchrany, manipulaci s tělem freedivera, což mě hodně bavilo a i k tomu bych se chtěl v budoucnu nějakým záchranářským kurzem vrátit.

Pak přišly první zanořovací pokusy v jámě. Já jsem bojoval (a celý víkend nevyhrál) se špatnou ekvalizací, takže jsem sám sebe pouštěl tak do cca 4-5 metrů max, ale v rámci toho, že je třeba hodně pilovat pozici hlavy, zanoření a další věci, hloubka prostě nehrála celý víkend roli.

V neděli jsme bazénem začínali a jako první atrakce byly statiky. Vůbec jsem si neuměl představit, že dokážu tlamou ve vodě zadržet vzduch na 3 minuty a zůstat nehybný na hladině. Zvlášť poté, co jsem po první, zkušebním zadržení dechu, byl po minutě úplně hotový s panickými pocity topení 🙂 Nakonec jsem to – sice ne na třetí – ale na čtvrtý pokus dal s přehledem a tři minuty jsem vydržel bez dechu. Sám sebe jsem překvapil. Taktéž patří velký dík mému celovíkendovém buddymu Jardovi, se kterým jsme se fakt našli a i díky tomu, že on je zkušený scubák, tak prošli celým výcvikem naprosto bez problémů. Následná jáma byla už za odměnu, jistota při zanoření byla zase větší a prostor pro zlepšování konstatně ohromný, takže rozhodně není pochyb, že to celé pro mě nekončí.

Jedním slovem skvělý víkend! A hlavně, odnesl jsem si z toho mraky věcí (Martine díky!), které jsem si následně zpracoval, dělám na nich nebo už jsem je zapracoval do svého plánu na Tělo 2.0. Namátkou vyberu:

  • Kliky – pyramida 2x denně 7,6,5,4,3,2,1 (začínal jsem od 5,4,3,2,1 + zvýšení každý týden) takže nyní 56 kliků denně + následné zvýšení – posílení je prostě třeba jak v oblasti ramen, hrudníku, tak následně i břicha
  • Pracuji na svém středouší, Eustachovi, čistím, kapu, cvičím obě dvě metody ekvalizace – Nejde to zatím, ale určitě půjde. Zatím sem tam občas se zablýskne na lepší časy.
  • Vše z mléka už úplně pryč – zatím se to projevuje na postupném ještě větším odhlenění. Mléko nepiji už přes rok v rámci intolerance na laktózu.
  • Plavání opět na scéně – zatím 2x v týdnu cca 1,2-1,5 km dle tréninků, které jsem si stihnul od Martina opsat. Musím fakt hodně zamakat na kraulu a dostat se pohodově pod 2min/100m, ne jako teď.
  • Pranajama a cvičení s dechem – to je velká oblast, do které se nyní snažím postupně proniknout, čtu-zkouším-hledám.
  • Jóga se stala již skoro denní součástí mého života – i díky Martinovi, který nasdílel svoji sestavu. Kombinuji s některými sestavami na protažení a uvolnění.
  • Core trénink – další věc, kterou postupně zapracuji do svého denního režimu.

Závěr? Freediving jako součást mé cesty. Jak správně Martin zdůrazňoval: příprava na něj, to je 80% jiného tréninku a z těch zbývajících 20% je zhruba 5% vertikální ponor. Zbytek? To je prostě kopec zábavy, tréninku různých disciplín, práce s tělem, dechem, myslí a dalšími složkami Já. Takže cesta.

 

CAMERA
První pokusy aneb všechno špatně, včetně pozice hlavy
CAMERA
Touch the bottom

A nakonec jedno video, které jsem natočil: