FREE TIBET

10. 3. #neokupaci #freetibet

Chceme vyjádřit solidaritu a morální podporu s Tibeťany, kteří žijí ve své nesvobodné zemi i v exilu. Každoročně 10. března si připomínáme krvavě potlačené povstání ve Lhase, při kterém přišlo v roce 1959 o život více než 80 tisíc Tibeťanů a Jeho Svatost dalajlama byl donucen uprchnout do indického exilu. 

Plavec a pauza na oběd #wassermann

Raritní foto z doby, kdy jsem si myslel, že jsem žralok

Jednou z věcí, kterou musí každý plavec vyřešit je i pečlivé plánování tréninků a rozvržení času, který je schopen pro sebe vyhradit. V rámci toho, že můj bazén přijímá návštěvy pouze od poledne, nezbývá než si položit základní manažerskou otázku: „Co jsem schopen za hodinu obědové pauzy stihnout?“ a samozřejmě ji vyřešit.


Pročetl jsem mnoho literatury, natahal do Evernote mraky poznámek od PP (pokročilých plavců) a vyšlo mi, že jedna hodina bude bohatě stačit. Podle nějakých tabulek na Internetech jsem odvodil, že za daný čas budu schopen uplavat nejméně dva kilometry. Teorii bychom měli. Je čas ji ověřit v praxi. Pro lepší seznámení s výsledkem, jsem pečlivě zaznamenal praktický pokus o trénink:


11:00 – končím poslední pracovní poradu a vytahuji svačinu. Při přípravě jsem se dočetl, že je potřeba nepodcenit příjem kalorií a proto z modré krabičky s medvídkem, kterou jsem potají uzmul synovi, tahám dva tlustě namazané chleby se sádlem (tuky!) proložené bohatě cibulí (vitamín C!). K tomu jsem si přinesl ještě malou láhev s mlékem ve tvaru kravičky (mléko je zdravé!). 

11:05 – slzící a tiše pokašlávající kolegy ignoruji a statečně dojídám chleby. 

11:15 – kontroluji hodiny

11:25 – kontroluji hodiny a tiše si zpívám písničku rybičky Dory z kresleného filmu Hledá se Nemo: „můžeš plavat, můžeš plavat…“ Cítím se nabuzeně a v duchu se vidím v dráze.

11:55 – vypínám lapťop a dopíjím mléko. V kanclu je od mé svačinky otevřené okno. Vítám to, protože to je báječná příležitost se trochu otužit.

12:00 – sbíhám schody a utíkám na nedaleké parkoviště k mému Fiatu 500, kde je celý kufr vyplněn věcmi na plavání.

12:07 – parkuji Fiata mezi dva firemní Suberby napříč a dobíhám k bazénové recepci. 

12:08 – vracím se k autu pro věci na plavání.

12:10 – zaplacení proběhne hladce, dostávám chip a číslo skříňky. Jako obvykle sousední skříňky jsou již obsazeny nadrženými a namakanými triatlety, mezi jejichž svaly se snažím svléknout, vytáhnout plavky a moc neočumovat. 

12:12 – pouštím horkou sprchu a poprvé se dostavuje panika ze studené vody v bazénu. Zkouším si vymyslet důvod, proč nejít plavat, ale jsem odstrčen jakousi plovoucí hyperpomůckou, kterou drží jeden z triatletů do chodby k bazénu. Není cesty zpět.

12:13 – začíná mi být kurevská zima

12:14 – podaří se mi najít mezi mým plaveckým harampádím brýle do vody. Po zjištění, že se jedná o synovi potápěčské brýle ve tvaru hodně sjetého delfína, si je sundávám a nalézám konečně ty správné. Okamžitě se zamlžují. Vůbec nic nevidím, ale zase určitě vypadám jak plavec.

12:15 – čas ponoru! Pořád je mi kurevská zima a tak s lehkým výkřikem padám z okraje bazénu do vody. Je strašně studená i přes optimistická ujištění informačních tabulí s údajem 27 C. Brýle jsem si asi špatně nasadil, okamžitě se plní vodou a tvoří opravdu iluzorní pohled na svět skrz akvárium. Naučeným pohybem se snažím odrazit od kraje bazénu v dráze, kde zatím nikdo není. Nořím hlavu do vody a nasazuji svůj kraul.

12:16 – dorážím po první 25m délce k okraji bazénu a nemohu se nadechnout. Během cesty jsem si spočítal, že pro dosažení dnešního cíle mi zbývá pouhých 23143 otočení. Jsem úplně roztřesen zimou, zanikajícím optimismem a drobnými vlnami, které přicházejí z vedlejší dráhy od povídajících si velryb s pestrými květovanými koupacími čepicemi.

12:25 – něco mi říká, že cílových 2000 metrů nedám ani omylem. Doplavávám první dvoustovku. Přešel jsem potupně na prsa a přestal konečně lokat vodu. Matně si uvědomuji, že voda kolem mě smrdí po cibuli.

12:30 – dráhy se postupně plní svalnatými triatlety, kteří kolem mě frčí jak motorové čluny. Už je moc nevnímám a snažím se alespoň nepřestat máchat rukama.

12:40 – po sérii nedorozumění a nevhodného chování ze strany spoluplavců, kteří mi dávali jasně najevo, že dráha s nápisem „Rychlá“ není pro mě, jsem se ocitnul na kraji bazénu mezi velrybami. Jediné, co mě těší je fakt, že jsem daleko nejmladší. Bohužel i tam jsem nejpomalejší. 

12:45 – čas přerušit trénink a pádit do sprchy. Nejde mi vylézt ani po schůdkách a na břehu sotva stojím. Stále nic nevidím a do sprchy trefím jen díky plavčíkovi s bidlem, který mě postrkuje správným směrem.

12:46 – napadá mě, že si sundám své závodní brýle a zjišťuji, že jsem stále s velrybami. Tentokrát ve sprše. Čas na strategický ústup, ale i tak kvičí a snaží se zakrýt svá povislá těla prostěradly z dvojlůžka.

12:48 – konečně ve správné sprše! Rychle se sprchuji a pádím do šatny. Osušení je dílem okamžiku, vkládám hlavu do hučícího přístroje, který mi okamžitě vypálí díry do hlavy a v běhu odevzdávám čip na recepci. Stále je mi zima a kupodivu pocit vlhka nepřestává. A to jsem si pro dnešní den půjčil ženin ohromný růžový ručník.

12:55 – parkuji auto a mažu zpět do kanceláře. Mám luxusních 5 minut k dobru, které trávím v zaseklém výtahu. Nicméně to všechno vnímám přes zvukotěsnou hradbu uší zalitých chlorovanou vodou. 

13:00 – dosedám na své místo s pocitem pokořitele kanálu La Manche a zkoumám, jaká část těla mě nebolí. 

13:05 – na pánské toaletě si sundavám plavky, které jsem si zapomněl sundat ve sprše.

Sportu zdar!

Pojďme trochu trénovat #wassermann

Pokud jsem se rozhodl, že mým letošním cílem bude venkovní (daleko)plavba a to ještě ne za zcela ideálních bazénových podmínek (rozuměj bazénově 27 C teplá modře obarvená voda), je třeba se k tomuto cíli nějakým způsobem začít blížit. V mém případě to bude znamenat postupné plnění dvou předpokladů: pravidelné plavání je samozřejmost. A pokud budu přemýšlet o tom, že v dubnu už bych chtěl zkoušet plavat v otevřených bazénech v mém okolí, tak to bude chtít začít se soustavným otužováním a přípravou na teplotu vody, kterou zatím amatérsky odhaduji na cca 15-20 C. Což je zatím pro mě něco, co si dokážu pouze teoreticky představit. A naštěstí jsem vytáhl z půdy svůj neoprén, kterým jsem kdysi používal na windsurfing. Je třeba vyzkoušet, zda se do něj budu schopen znovu narvat (a hlavně ho pak zase sundat) a plavat v něm v módu #čumizgumy.


Při tvorbě plánu vycházím z toho, na co jsem zvyklý u běhání. Kratší (a případně intenzivnější) tréninkové jednotky přes týden a jeden delší trénink o víkendu. (I když připouštím, že podle toho, co jsem zatím vyčetl, je ideální počet tréninků 4-5) Plán tedy vypadá zcela jednoduše: Kromě tréninků s dětmi (2-3x týdně), se chci 2x týdně se dostat do bazénu aspoň na 1,5 km a o víkendu uplavat 2-3 km v jednom tréninku. Takže řekněme, že chci  odplavat 3-5 km týdně. Pokud se v pracovním týdnu dostanu do bazénu pouze jednou, také se nic neděje. Nejsem Sáblíková, abych se musel strhnout.


Co se týče otužování, tak tam je situace zcela neprobádaná. Už jsem sice učinil nějaké domácí pokusy, ale dopadlo to fiaskem. Ke všemu zbytek rodiny si, díky mému řevu a pískání ve sprcháči, myslel, že si v koupelně ubližuji, teprve po vysvětlení se všichni uklidnili s konstatováním: „táta zase blbne a akorát z toho bude nemocnej„. Což tedy není mým cílem. Zkusil jsem trochu zasurfovat po Internetech a našel jsem pár postupů jak začít bez řevu, které vyzkouším na začátku a popíšu poté v samostatném příspěvku. Předběžně zatím v hlavě spřádám plán s názvem „Obden“.


A nyní drobně k aktuální situaci a tělesných předpokladech, které (ne)mám. Plavu pomalu. Plavu mizerně kraul. Nejvíc v životě jsem uplaval 2,5 km a skoro jsem nevylezl z bazénu. Plavu dokonce tak mizerně, že kdysi můj učitel plavání po půl roce snažení konstatoval, že by bylo nejlepší, kdybych např. nohy nechával při kraulu v šatní skřínce, a s pláčem odešel učit nemotorné děti, které posléze vyhrávaly ve vodě kdejaký pohár. Moje rychlost kraulu se zasekla někde mezi 1:50 – 2:20 min/na km, takže do dráhy pro rychlé plavce se nacpu teprve ve chvíli, kdy tam nikdo není. Vážím 72-3 kg na 185 cm výšky, podle BMI, které vychází skoro záporně, nemám ani gram tuku. Když bych vám to měl názorně přiblížit a srovnat se ZPO (Zaručeně Praví Otužilci), tak to vypadá přibližně takto:

Z výrazu tváře je jasně vidět, že i hubeňouři jsou připraveni na vše…
Někteří ZPO utáhnou i člun…
Kolega Venclovský byl mj. prvním testerem sportovních hodinek Garmin a svářečských brýlí ŽHAVEX.


Takže, shrnuto. Jsem bez předpokladů, mám nadšení, cíl, rodina si opět myslí, že jsem se zbláznil. Plavat již nějaký ten měsíc chodím, otužovat se začnu. A uvidíme.

Vyhlášení Akce #wassermann

Delší dobu jsem si sem nic neodložil a myslím, že je čas opět oprášit tento zápisník. Důvodem nebude protentokrát detailní rozbor stokrát omílané poučky o digitálním detoxu, nastavení padesátého systému osobní produktivity (který většinou selže 10 minut po vypuknutí jakékoliv krize), ukázání naprosto nezajímavého telefonu nebo existenciální úvahy nad tím, že mi bude letos už 44 let. Tím důvodem, proč probouzím Fénixe, je pro tentokrát něco trochu jiného.

Někteří z vás možná ví (většina samozřejmě neví), že jsem zhruba od roku 2005 hodně svého volného času věnoval běhání. To vyústilo v průběhu let do několika samostatných příběhů. Díky běhání jsem našel celoživotní nejlepší kamarády, spoluzaložil a pak prodal Běhej.com, uběhl mnoho půlmaratónů, několik maratónů a jeden ultramaraton a celkem spokojeně držím roční kilometráž přes 1000 km ročně. Což  – jak vám poví většina ortodoxních a zaručeně pravých běžců – není nic moc a pokud bych se s nimi měl srovnávat, tak mají 100% mají pravdu. (stejně jako že mají lepší boty, hodinky, kalhoty a určitě i delší přirození). 


Jedním, ze směrů, kam jsem přetavil svoje nadšení pro rychlejší horizontální pohyb, bylo také založení (s podobnými nadšenci) oddílu orientačního běhu Moravan Louňovice, po jehož hlavičkou trénujeme již druhým rokem malé děti a celkový počet členů oddílu překročil třicítku. Z hýbacího pohledu mi tato pravidelnost (včetně další hýbací aktivity pomocného trenéra fotbalu Slavia Louňovice) bohatě stačí. K tomu se přidal i faktor štěstí z toho, že se věnuji něčemu, co má smysl nejen pro mě.  Na druhou stranu stále uznávám, že i po čtyřicítce by měl mít člověk nějaký osobní cíl, směr a trochu osobní zábavy, která v očích rodinných příslušníků hraničí buď se šílenstvím nebo krizí středního věku. Nebo obojím.


A tímto krátkým exkurzem se dostávám k tomu, co bude námětem (doufám, že dlouhodobým) tohoto blogu. Rozhodl jsem se, že kromě výše zmíněných aktivit a v rámci toho, že mě běhací (sebe)závody už moc nelákají, vyhlašuji sám pro sebe novou výzvu. Výzvu, která je pro mě dokonalé území nikoho, neprozkoumanou oblastí a místem, které mě již dlouho láká k průzkumu. Něčím, o čem přemýšlím již delší dobu. Tou výzvou je dálkové plavání na otevřené (a třeba i tekoucí) vodě. Chci plavat v rybnících, jezerech, zkusit se nechat unášet proudem řeky, navštívit přehrady. Plavat z jednoho břehu na druhý a pak zase zpátky. V Hamburku na Labi se srazit s tankerem… Tak to už přeháním, ale myslím, že jsem svůj záměr zatím dost vyložil. Prostě se jednoduše ponořit do vody a plavat. A o tom, jak moc jsou moje první úvahy naivní a úsměvné, si zde budu vést poctivé zápisky. Konkrétní cíl, který mám pro sebe připraven na letošní rok, popíši postupně v dalších příspěvcích. Stejně tak jako i cestu, která mě k němu povede.

A abych byl stále trendy (i v rámci toho, že mileniálům již delší dobu koukám zezadu na jejich pěstěné plnovousy), pracovně svoji soukromou výzvu budu označovat hashtagem #wassermann.


Pro sebe si slibuji hodně zábavy, průzkum a prošlapávání slepých uliček nejen na otevřené vodě, dostatek chladu a mokra, pachu zašlého neoprenu, zařezaných plavek vyšlých dávno z módy a předsenilní nahluchlost způsobenou vodou v uších. Budu rád, když se mi tu občas podíváte přes rameno. 


Takže Akci #wassermann zdar!

Jeden z mých tréninkových bazénů. Aktuálně v něm ještě nefunguje ohřev vody, ale předpokládám, že s jarem se to zlepší.

Doporučené linky IV.

  • Zajímavé tipy pro poslech podcastů. Tentokrát v populární formě „30 nejlepších -dosaď libovolně- v planetární soustavě. zde
  • Lehce znepokojivé čtení na téma „kdo nás sleduje na netu“ zde.
  • Toto se mi prostě líbí a jejich aktivita mi dává smysl. zde
  • The God Machine – něco do sluchátek zde
  • Apple Watch 3. série a jejich použitelnost pro sport. Populární DC Rainmaker a jeho In Depth Review zde
  • U Tomáše Hajzlera mám stále problém se souhlasením, že žijeme na jedné planetě. Každopádně jeho názory je dobré vnímat a popřemýšlet o nich. zde
  • Rozhovory ve Svatojánu doporučuji nacpat do čtečky kompletní. zde
  • Dnes byla pokořena hranice 2:06 na maratńské trati. A kupodivu to nebyl Keňan! zde
  • Linuxu se daří, přechodil dětské nemoci a v rámci použitelnosti se zařadil po bok Win i OSX. Na blogu Dedomeido se dočtete, jak je na tom poslední Xubuntu 17.10. (a že to není zrovna v tomto případě sláva). zde
  • A časopis FINMAG znáte? Zde
  • Nenechte si ujít tipy na čtení od Tylera Covena, spisovatele a profesora na GMU. Jeho Top 2017 zde
  • Autoelektrofanoušci se mají myslím v dalších letech na co těšit. A nejen v kategorii supersporťáků. Zde
  • Dnešní noční UFC 2018 bylo neuvěřitelné. Už jste viděli KO od 100+ kg chlapa? Overdeem byl doslova vypnut… zde. (doporučuji i se zvukem, ruští kolegové nemají chybu)
  • A na ISS se dělá už i pizza. zde Dobrou chuť!

Listopadová výzva proti rasismu a xenofobii: Takto ne!

Přátelé,

Ve světle neustále sílící verbální – mnohdy již i neverbální – agrese, neskrývané xenofobie a rasismu v naší republice, musím konstatovat, že ideály a lidské postoje, které byly hybnou silou sametové revoluce před 28 lety, a se kterými jsem se ztotožnil, již neplatí. Tolerance a důstojné soužití, jež byly jedním z hlavních hesel porevolučních událostí, byla upozaděny na úkor zcela jiných negativních pojmů a veřejností akceptovaných vzorců chování. Ty jsou nyní standardem chování v naší společnosti. Za stav současné společnosti v České republice neseme zodpovědnost my všichni. Proto jsem se rozhodl již nemlčet a chci navázat na dlouholetou tradici občanských výzev a prohlášení, které jsem vždy považoval za důležité vyjádření lidských postojů a názorů.

Nechci, a ani nemohu, již déle přehlížet všechny skandální výroky na adresu dětí teplické škole, které se díky nemnoha lidem a osobnímu nasazení redaktorů z Českého rozhlasu nyní řeší a komentují. Nechci již déle tolerovat ani ty ostatní, nezachycené a nezveřejněné komentáře, rasistické a xenofobní postoje či negativní chování, kterými je naše společnost nakažena. Nemohu již ignorovat spoluobčany, kteří nevybíravě útočí na všechny, kteří jsou podle jejich vlastních měřítek jiní, nejsou zdejší nebo se nemohou bránit. To je hranice, za kterou jsme se již mnohokrát dostali a považuji tento stav za neakceptovatelný.

V naší společnosti i nadále platí, že máme a zažíváme svobodu slova. Spolu se svobodou je možnost svobodného vyjádření svého názoru jeden z největších výdobytků, které znovu máme. Mnozí spoluobčané se svobodou slova zaštiťují jako jakýmsi morálním ochranným pláštěm, který je má bránit a ospravedlnit jejich chování či názory, kterými se na veřejnosti prezentují.

Zřejmě si ale neuvědomují, že svoboda slova také znamená zodpovědnost za užívání slov a chování s tím spojené. Je na čase začít jim to velmi zřetelně připomínat! Titíž spoluobčané totiž také stále vidí, že za jejich neurvalé a zlé výroky a postoje, naše společnost nikoho nepostihuje, skoro na ně nereaguje, či zcela jen výjimečně. Cítí se proto bezpečni pod identitami přezdívek na internetu. Teprve události posledních dnů, kdy díky několika lidem, kteří konfrontovali autory nejotřesnějších komentářů u diskuze s fotografií teplických dětí, jim ukazuje, že jsou nejen dohledatelní, ale i postižitelní. To je pro nás pro všechny dobrá zpráva a ukazuje se, že nejsme proti těmto postojům bezmocní a bezvýznamní.

Zároveň si je potřeba uvědomit, že právní mechanismy, jak s nimi bojovat, již máme! Vedly nejen k potrestání viníků, ale i k jejich odhalení a veřejné dehonestaci. Toto si musí uvědomit všichni ti původci zla, díky kterým nyní vznikají spontánně v naší republice sbírky na podporu nevinných školáků a zvedají se kritické hlasy proti tomuto způsobu chování a soužití.

Stále si ovšem myslím, že to zdaleka nestačí. Zachycené otevřeně rasistické či xenofobní výroky jsou pouze špičkou toho, co se kolem nás děje denodenně. A nejen na internetu. Stále otevřeněji jsme konfrontováni s nenávistí, pohrdáním, otevřenou xenofobií či rasismem. Místo toho, abychom se silně vymezili proti těmto negativním projevům, mlčíme. Jen nemnozí se dokáží ozvat, projevit názor, vymezit se. A to je žalostně málo! Nechceme žít a vychovávat naše děti v zemi, která je otevřená, přátelská k ostatním a schopná soužití s jinými národy? 

Když si dovolím lehký exkurz do historie, tak ta nás stále učí, že největší tragédie vznikaly ze stejných scénářů. Nepatrné množství lidí dokázalo díky mlčící a nereagující „většině“ v konečné fázi rozpoutat teror, války a nepokoje. Ze zdánlivě malicherných věcí vznikaly zásadní okamžiky dějin, které negativně ovlivnily životy miliónů lidí. Právě díky této většině, která nenašla odvahu, čas a neměla zájem všechny tyto odporné skutky ihned po jejich vzniku odsuzovat a reagovat na ně, dostávají i dnes tyto názory stále větší prostor.  Neopakujme již tyto chyby, je třeba se ozvat! Ukázat, že tyto názory nejsou našimi názory a neschvalujeme je.

Proto vyzývám všechny spoluobčany: nezůstávejte nečinní, každý z hlasů, který se ozve na obranu nespravedlivě nařčených, je velmi potřebný. Ukažte, že vám stále záleží na tom, kde žijeme, v jaké společnosti a s jakými lidmi, a že nám není lhostejný ani osud lidí, kteří díky mnoha okolnostem nemají v životě tolik štěstí. Nebojte se klást důraz na hodnoty, kterými jsou tolerance, láska, aktivní občanská pomoc a porozumění. Hledejte cesty, jak aktivně poukazovat na všechny projevy rasismu, xenofobie a nesnášenlivosti. Za každým nesnášenlivým projevem vždy stojí konkrétní člověk! Aktivně zkoumejte všechny možné formy prosazování pozitivních hodnot do běžného života společnosti. Spojujte se, připojujte se k již existujícím, či přímo zakládejte nová občanská sdružení či organizace, které budou aktivně bojovat se všemi zachycenými projevy nesnášenlivosti. Také pochopte, kdy diskuze již nemají smysl a jediná cesta je využití právních kroků, které z pohledu nastavených občanských norem ukáží všem, co je a co není přijatelné v naší společnosti. Nebuďte prosím pasivní!

Zároveň vyzývám všechny právníky, pracovníky organizací zabývajícími se lidskými právy a příslušné zástupce státních institucí: Zveřejněte a šiřte všemi dostupnými prostředky pro širokou veřejnost cesty, jak se dají zachycené projevy netolerance, kyberšikany, rasismu a xenofobie řešit z pohledu českého práva. Víme, že tyto cesty již existují a jsou využívány! Ukažte a stanovte jednoduché postupy, jakými prostředky lze proti netolerantním spoluobčanům vystupovat. Vytvořte jednoduché šablony pro trestní oznámení, kterými je třeba zahrnout státní orgány ve všech zachycených případech projevů rasismu, xenofobie a nesnášenlivost.

Závěrem mi dovolte citovat Václava Havla s vizí, se kterou se plně ztotožňuji: ”Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.“ (Zdroj: https://citaty.net/autori/vaclav-havel/).

Děkuji Vám všem za pozornost.

17. 11. – 19. 11. 2017

Viktor Machek

V závěru připomínám, že na podporu dětí ze školy v Teplicích existuje humanitární sbírka: ZDE a též soukromá aktivita pana Patrika Zandla: ZDE

Prosím šiřte tento text, komentujte, reagujte a zapojte se.

 

Doporučené linky III.

  • Aplikaci Strava není potřeba sportovcům představovat. Nyní se ukazuje, že data, která nashromáždí masa sportovců, se dají využít i jinak, než bylo původně zamýšleno. A takových překvapení nás čeká zřejmě více. zde
  • Jsi Čech, žiješ v Kanadě a řešíš obytnou dodávku. Tak si prostě jedno bydlení na kole postavíš. Úžasné! zde
  • Garmin má nové hodinky vycházející z modelu Fenix5. Tentokrát po potápěče. zde
  • Občas mě napadne, jak by takový dopis vrcholnému představiteli moci mohl vypadat v současnosti. A není vůbec od věci si vyhradit pár desítek minut na přečtení VH. zde
  • Honza Homolka z FairPlayFighter.com vydal e-knihu. A je to zajímavé čtení. Stahujte zde
  • Pokud rádi čtete šachovou literaturu, zvlášť tu historickou, vhod přijde možnost obratem projít zmiňované partie. A že jich je! Zkuste se třeba podívat na velmistra Capablanku a jeho partie zde
  • Příznivci turbomotorů pláčí, už i Jaguar připřavuje svůj „all-electric-fighter“ zde
  • Google postaví pro technologie smartcity rovnou celé město. Rozhodně se tedy nedrží při zdi. zde
  • Objevily se první obrázky tunelů pod Los Angeles Muskovy The Boring Company (tu dvojznačnost miluju!). Dreams come through… zde
  • Moc pěkná interaktivní prohlídka satelitních snímků, kde je vidět, kde za poslední roky přibylo a kde naopak ubylo světel v noci. Sestavit naši vládu to asi nepomůže, ale je to moc pěkně udělané. zde
  • Vy neposloucháte Paramount Styles? Nedělejte chybu. zde
  • Dlouhé psaní od Timothy Snydera (mj. Krvavé země) vyžaduje i dlouhé čtení. Ale stojí to za to. zde

Doporučené linky II.

  • V Rusku už se také zabývají 3D tiskem. A jak je u nich obvyklé, je to v maximální velikosti. Už umí vytisknout i dům. A pěkný. zde.
  • Také vás trochu děsí představa, že jste zavřeni v autě, které jede a nikdo ho neřídí? Tedy ono se řídí samo? Lexus ukázal svoji představu, jak by jeho další samořiditelné vlajkové auto (psát vlajková loď pro auto mi přijde jako nonsence) mělo vypadat. A nevypadá vůbec špatně. zde. 
  • A ještě jednou auta. Inženýři a designéři v Nissanu si s elektroauty a hybridy hrají již delší dobu, nyní se pochlapili a výsledek si můžete prohlédnout sami zde.
  • Že zápasníci MMA vesměs nejsou žádné vymlácené palice dokazuje Pavel Salčák, jedna z ústředních postav druhé série Oktagonu. Fighter, vegan, spolutvůrce nádherných bloků (sám mám jeden doma) a i jinak velmi zajímavý člověk. Jeho videoportrét připravil sport.cz a uvidíte i nejrychlejší KO v celé řadě Oktagonu. A rozhodně stojí za to. zde.
  • Budeme zase vrtat. Na Marsu. Kluci z NASA přišli na způsob, jak znovu u Curiosity zprovoznit porouchanou vrtačku. Tak držíme palce. zde.
  • Zelení ve volbách neuspěli, ba dokonce se dostali až na samou hranu voličského zájmu. Krom obvyklých komentářů stylu „já vám to říkal“,  Táňa Zabloudilová s Janem Bělíčkem z A2larmu šli ve své analýze hlouběji a nabízí i východiska. Zajímavé čtení i pro mě jako nevoliče. zde.
  • Výroční zpráva BISky za rok 2016 stojí za půlhodinu času a trochu koňaku. zde.
  • Kindle na iOS upgradoval verzi a je to hodně pěkná změna. Rozhodně doporučuji, pokud čtete na iPadech. zde.
  • Podzim je z pohledu plastikového modeláře ráj. Novinky v obchodech před Vánoci, do toho každou chvíli nějaká výstava. Život je skvělý. Jedna fotoreportáž z výstavy v Saaru, je zde.
  • Jakub Klauda přivezl znovu zlato z Mistrovství Evropy v muaythai! zde.
  • Fascinující dvě písmena: AI. Hodně zajímavé čtení o hlubokém učení a zlepšování výkonnosti AI zde.
  • Tvrdím to již nějakou dobu, Facebook a jemu podobné služby vytvářejí pro své uživatele dokonalou iluzi vlastního elektronického prostoru. Wikipedia stojící mimo tyto nově vznikající prostory je v krizi a klesají ji nejen návštěvníci, ale i dobrovolní editoři. Velmi zajímavé delší čtení zde.
  • Návodů „Jak fotit jako pánbůh“ je na netu mraky. Ale jen málo z nich vám poradí, jak udělat dobré fotky s kinofilmovým foťákem. zde.
  • Když máte rakovinu ve stádiu, kdy nad vámi lámou doktoři hůl, moc nadějí vám nezbývá. Nebo se prostě zkusíte začít léčit sami. Fascinující čtení zde.
  • Dessa zveřejnila nový song. Nádhera k poslechu zde.

Doporučené linky I.

Čas od času sem budu odkládat odkazy na věci, které mě osobně přijdou zajímavé a mohly by zaujmout i ostatní.

  • Pěkná recenze na klasiku středoformátu Mamiya 645 1000S od Tima Dobbse: zde
  • Vrchol všech triatletů v Koně skončil. Při pohledu na přehledy používaných chytrých hodinek v závodě, mě stále překvapuje druhá příčka Polaru a naopak nepřekvapuje dominance značky Garmin. zde. Naopak v používané obuvy při závodě se najde zastoupení všech zásadních značek dnešní doby. zde
  • Jezdím s touto audioknihou už 14 dní a musím doporučit. Havel. Žantovský. zde
  • Společně prozkoumejme tento knižní tip zkoumající (já vím… opět) 2 světovou válku. Vzorek v Kindle už čeká na přečtení. zde
  • Pokud chcete poslouchat něco trochu živějšího, zkuste rozhodně pár alb od NYC kapely Sick Of It All. Najdete na Spotify, Apple Music a samozřejmě zde.
  • Cestování v obytných autech, jejich úpravy, videa, návody, silná komunita. To vše najdete na Nomádem.cz.A je to zajímavé čtení. zde.
  • Nový plastikový model Vlaštovky aka Me-262 Schwalbe v měřítku 1:72 od Airfixu nevypadá vůbec špatně. zde
  • Včerejší svátek MMA v Pardubicích pod hlavičkou XFN skončil. Jubox Pokorný ve své zřejmě derniéře potěšil, Patrik Kincl to nakonec v hlavním boji večera s Mohamedem Sayahem doválčil po třetím kole na body. Výsledky zde Fotky z průběhu večera a videa tady.
  • Pokud máte pifku na sousedy, můžete se ještě ve velkém detailu podívat, jaké politické strany vaši teritoriálně blízcí lidé volili. iRozhlas diktuje. zde.
  • Novému jablečnému časopisu iPure se daří! A to je dobře. Ke čtení zde.