11 nejlepších knih roku 2019

Letos se mi znovu podařilo posunout laťku v počtu přečtených knih. Oproti minulému roku, kdy jsem přečetl dohromady 26 knížek, se můj letošní seznam přečtených knih ustálil na konečných 42. A musím napsat, že jsem snad ani v jednom případě nebyl vyloženě zklamán.

Pokud se na celkové číslo podívám z pohledu formátů, stále mírně převažují vytištěné knížky, o zbytek se celkem rovnoceně dělí knížky z formátů pro Kindle a pro Apple books. I letošní rok jsem víceméně zcela omezil různé překlady „Jak být…“ a další trendy věci, protože témata se zcela vyčerpala. Nechat si od Japonky radit, jak si mám uklidit, od třicetiletého amíka, jak poslouchat své vnitřní já, či případně od švédských autorů číst rady, jak být hyggeinický, mě v mých letech už vůbec nezajímá.

A jaké knížky mne v roce 2019 zaujaly nejvíce? Zde je seznam čtení, které bych vám ihned bez váhání doporučil.

  • Hans Rosling – FAKTOMLUVA
    • Pro mě jedna z nejdůležitějších faktogafických knih za poslední dekádu. Umění vnímat věci v (širokých) souvislostech, zasazovat je do kontextu a rozumět díky tomu lépe světu. Pamatuji si, že jsem po přečtení volal kamarádovi s tím, že tuto knížku musí číst všechny děti, aby lépe chápaly svět a dokázaly se tím ochránit před všemi možnými nástrahami fake news a spol. Třista stránek, které upravily mé vnímání světa a neustále mě nutí ho chápat jinak, šířeji. A revidovat vše, co slyším a čtu z médií.

  • Petr Stančík – Mlýn na mumie
    • Detektivka z poloviny 18. století, uprostřed Prahy, proložená místními recepty, jadrnou mluvou a neskutečnými vtipy? Ano! Dá se přečíst za dva večery a stupeň zábavnosti míří ke hvězdám. Bavilo mě to moc.

  • Salman Rushdie – Satanské verše
    • Knížku, kterou jsem měl v knihovně připravenou dlouho. Přišlo mi, že je známá především fatvou, kterou si její autor vysloužil za neuctivé zmínky na stranu muslimů, nicméně málokdo ji z mého okolí četl. A je to tedy jízda, po prvních 100 stránkách si připadáte jako na indickém festivalu ohňů, kde se každou sekundu děje minimálně dvacet věcí najednou. Kniha má množství dějových i nedějových linek, zvratů, snů, halucinací. Z pohledu čtenáře je to nakonec zážitek, i když je třeba se s obsahem místy poprat. Nicméně rozhodně stojí za to.

  • Jana Cima – Probudím se na Šibuji
    • Autorka (stejně jako dvě níže uvedené) je již věkově o generaci pode mnou. Což není důvod, proč ji zde zmiňuji, ale spíš připomínka toho, že výborná četba nás nečeká pouze od lety prověřených klasiků. Civilní, tichý příběh, citlivě dávkovaný a celkem překvapivě vypointovaný.

  • Jakuba Katalpa – Němci
    • I přes pseudonym, který spíše svádí ke komiksovým postavám, se dostanete k velmi silnému příběhu, který do vás autorka bez milosti naseká s citlivostí parního válce. Hutné, syrové a bez slitování jak k ději, tak k postavám. Skvěle napsané s pointou, která vás otočí o 360 stupňů a ještě vám podrazí nohy. Ostatně, věřím tomu, že takové to v Sudetech na konci války a po válce opravdu bylo. Top!

  • Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně
    • Starý Hrozenkov, Bedová, bohování. Jsem zřejmě poslední, kdo tuto knížku četl, ale i přesto – pokud se najde někdo, na kterého tato knížka čeká – všem rozhodně doporučuji. Nenechte si ji v knihovně jako okrasu a přečtěte ji jedním dechem. Silné!

  • Michelle Obamová – Můj příběh
    • Jedna z knížek, které si mě našly samy při průletem knihkupectvím. Pamatuji si, že jsem na ni četl dobré recenze, když vyšla v Americe, ale zařadil jsem si ji spíše do memoárů, které zrovna nemusím. A jak jsem se spletl! Civilně napsaný příběh, bez obvyklého patosu, s výbornými postřehy a skvělým popisem toho, co mimo jiné znamená mimo být ženou amerického prezidenta.

  • Jozef Karika – Trhlina
    • Přemýšlím, co napsat o této knížce, která se zcela vymyká tomu, co jsem kdy předtím četl. Možná ji nejlépe definuje slovo: „nezařaditelná“. Je to fikce? Je to skutečnost? Co z toho je vlastně pravda? Každopádně, pokud hledáte výborný (až skoro hororový) zážitek, který se (ne)stal kousek od nás, sáhněte po této knížce.

  • Paolo Cogneti – Osm hor
    • Pro mě autorský objev roku. Každopádně, pokud hledáte námět, který bude od začátku do konce veselý, vyberte si jinou knížku. Hlavní hrdina po smrti otce zdědí pozemek vysoko v horách a vrací se na místo svého dětství, dospívání a zážitků. Jak vypadají vzpomínky a co vše zůstalo ukryto v čase? A jaké je to teď? Zapalte si krb, nalejte vaječňák a zhltněte tuto tenkou knížku na jeden zátah.

  • Marcus Chovn – Kvantová teorie nikoho nezabije
    • Důkaz o tom, že lze napsat populárně naučnou knihu o věcech, které si dost těžko umíme představit. Nebo si je představujeme špatně. Doporučuji dávkovat po kapitolách a kromě poznání, které vám knížka přinese, se bavit i různými vtipnými historkami z oblasti fyziky. Ať to zní jakkoliv divně, je to čtivé.

  • Robert Galbraith – Volání kukačky
    • Jako poslední knížku zmíním vedlejšák asi současné nejznámější dětské spisovatelky. Či spíše již tetralogii, protože aktuální knížka detektivních příběhů Cormorana Strika Smrtící bílá je již čtvrtá v pořadí. Volání kukačky je úvod do této řady a kromě velmi chytře složeného příběhu a záplatky, je samozřejmě doplněna chytrou a krásnou asistentkou detektiva, současnými reáliemi Londýna a sem tam pintou anglického piva. Skvělý děj, který vás dokáže zabavit na dlouhé večery.