Jak zkrotit mobilní telefon

Ten stav asi znáte: od rána do večera běháte, jednáte, píšete, jezdíte, jíte a lijete do sebe kofein a do toho vám neustále  v kapse zvoní nebo vrní mobil. Ať už notifikace o mailech, z komunikátorů, telefony jeden za druhým, protože jste lidi naučili, že jste pro ně kdykoliv dostupní, nebo že za ně něco uděláte. Nekončící proud informací, rozhodnutí, vyrušování, který postupně utichá kolem 7 večer.  Do takového stavu jsem se dostal sám o své vůli a považoval jsem ho dlouhé roky za normální. Být dostupný, reagovat na vše v řádech minut, nejlépe obratem. Mít rozděláno 10 věcí a do toho domlouvat další tři. Úplně jedno, zda se jedná o soukromý výlet letadlem nebo nový projekt.

Jak na to, když už je všeho příliš

Neříkám rozhodně, že by mě to zcela vyhovovalo, ale po dlouhou dobu to nastavení bylo se mnou a bral jsem to jako samozřejmost. Bylo součástí mé sebeorganizace, kdy vycházím tu více, tu méně ze základů GTD, které jsem si postupně naohýbal k obrazu svému. Takže jsem se dostal do stavu, kdy jsem si zcela otevřeně řekl, že ačkoliv nechci měnit své návyky nebo základy, na kterých pracuji, tak něco s tou kouzelnou mobilní krabičkou udělat prostě musím. Výměnou za více klidu a možnost soustředit se na to, co chci dělat já a ne všichni ostatní.

Začal jsem proto různě „duckduckgoovat“ a když na mě i při desátém pokusu vypadl článek jakési dvacetileté vědkyně ve svetru, který mi sliboval, že mi prozradí 6 věcí, které mohu dělat, když vypnu mobil, vypnul jsem Internety a šel do toho po svém.

Naivní první krok aneb stále na začátku

Nejdříve jsem se o jednom letním víkendu minulý rok hluboce zamyslel a dospěl jsem k názoru, že a) vypnu všechny notifikace a za b) nechám mobil ležet v koutě. Vlastní úvahou jsem dospěl k tomu, že se nic dít nebude. Už mi ovšem nedošlo, že v neděli se hraje fotbal s našimi mladšími žáky, které trénuji a je potřeba něco domluvit, stejně tak jako mi nedošlo, že bude volat brácha a potřebuje s něčím pomoci. A tak dále. Skončilo to drobnou katastrofou a mobil zase rychle putoval do kapsy v původním stavu. Ke všemu jsem si potvrdil jeden fakt: bez mobilu jsem byl tehdy úplně nervózní… Až mě to samotného překvapilo, jak jsem na něm závislý (sepisovatelky v pletených svetrech nelhaly). Kromě toho, že jsem prošvihnul telefony a zprávy, tak jsem byl jak na trní, protože „co kdyby něco někdo poslal…“

Chytřeji? Spíše znovu od začátků

Zkusil jsem tedy na to jít jinak. Postupně jsem prošel všechny mobilní aplikace a začal mazat ty, které jsem nikdy nepoužil. Měl jsem z toho dobrý pocit. Ze 125 aplikací jsem jich 30 umazal skoro obratem. Pro začátek dobré, ale bylo potřeba tomu dát nějaký rámec, něco, co by definovalo mé hlavní použití telefonu.

Sám jsem si proto stanovil základní tezi, od které se následně odvíjí seznam aplikací, které chci v mobilu používat:

  • Chci mít příruční komunikátor pro spojení se světem a pomocníka, který mi v několika ohledech usnadní nejen pracovní život.

S touto definicí se mi pak pracovalo už lépe. Stanovit si představu použití telefonu (resp. následně jsem si definoval i základní použití iPadu) se rozhodně vyplatí v případě, kdy je třeba si uvědomit, k čemu vlastně mobil potřebuji. Mimochodem klidně může znít např. takto: „Základní využití mého telefonu je posílání nesmyslných gifů s kámošema a očumování fifinek a vytuněných aut na Instagramu“. Je to zcela individuální.

Stanovil jsem si tedy tezi a jal se upravovat objem aplikací v druhém kole. Nejprve jsem vyházel všechny, které:

A) nebyly zapojeny do mého osobního workflow

B) na první pohled nesplňovaly definici toho, co JÁ chci od mobilu, aby pro MĚ dělal.

U toho B se ještě na chvíli zastavím, protože to považuji za hodně důležité. Nesmím zapomínat na to, že mobil tu není od toho, aby mě:

  • Bavil, když se nudím
  • Vyrušoval, kdykoliv chce
  • Určoval mi, co mám vidět a kdy.
  • Sám mi nabízel konzumaci obsahu

Sám pro sebe jsem si ujasnil, že je to nástroj, není to kamarád a už vůbec něco, co mi bude něco určovat a o co se musím jakkoliv starat. Po této čistce mi v mobilu zůstalo přibližně toto:

Mobil jako komunikátor:

  • Telefon a SMS
  • Protonmail, MS Outlook, Gmail
  • Telegram, Threema, Signal, Whatsapp, Teams

Mobil jako pomocník pro práci

  • OneNote, OneDrive,
  • Dynalist, Drafts, Fantastical, Scanbot

Mobil jako cokoliv jiného

  • StarWalk2, FlightRadar24, Suunto, MůjFotbal
  • Waze, Way of Life, Spotify, iRadar, Carrot Weather
  • Castro, Insight Timer, Shazam, LastPass, Booking.com, bankovní karty, Scanbot

Dohromady nějakých 30, možná 35 aplikací, když započítám i Aktivity, Zdraví a další nativní appky, které neruší a ve spojení s iWatch dávají smysl. V mezičase jsem též vyřešil definitivně otázku:

Jak na socnety v mobilu?

Zde přiznávám, že vyřešení tohoto rébusu mi trvalo nejdéle a  přemýšlím, zda je to opravdu tím, že některé socky jsou udělány jako čistě návyková věc, nebo je to jen moje občasná slabost. Každopádně na začátku (tj. někdy před prázdninami 2018) jsem začínal s klasickou kombinací: FB, Insta, TW, Strava.com, Mastodon a já nevím co ještě. Facebook jsem smazal o letních prázdninách definitivně a odolal pokusům se tam vrátit a nechat si předhazovat fotky přestárlých spolužaček a jejich dospělých dětí, jak se plácají těsně pod vrcholem Ještědu s výrazy „za minutu určitě zhebnu, ten Jarda nemá rozum“. Aplikaci Strava.com, kam jsem samolibě posílal své běžecké a sportovní aktivity a lovil naprosto nesmyslné lajky, jsem nejdříve přesunul na iPad a posléze někdy v zimě smazal hlavní účet. Koneckonců to vzájemné plácání se do zad, když se někdo zvedne z gauče… Asi jsem z toho fakt vyrostl.

Mastodon je síť podobná Twitteru tvořená necentrálně, je zajímavá, je to trochu experiment, který mě baví. Proto jsem si ji přesunul na iPad (ten má vlastní definici, co od něj chci). Stejně tak, jako nakonec Twitter a Instagram skončily pouze na iPadu. Výsledek? Socky na mobilu prostě nemám, nepotřebuji je, protože mi vlastně nijak nepomáhají v tom, co dělám a na co se soustředím. Na konci mi to uspořádání přijde logické a poslední otázka zbyla, jak to celé uspořádat do vzhledu, který mi bude nejvíce vyhovovat.

Jak to celé poskládat?

Po další čištění se mi začal postupně rýsovat budoucí obrázek komunikátoru, který jsem chtěl dále používat. Nicméně tomu chybělo ještě uspořádání, které jsem okoukal u kamaráda, který je obvykle se všemi vychytávkami daleko před mnou (a který se teď určitě zubí do monitoru). Ten zrealizoval myšlenku zcela prázdné titulní obrazovky s tím, že aplikace má „schované“ až na druhé stránce.  Tím se při práci  a po odemčení telefonu nerozptyluje pohledem na ikony („co kdybych zkontroloval třeba…“) a plně se soustředí na to, co chce dělat on. Což se mi líbilo a nastavil jsem si to také tak včetně nerušícího pozadí.

Po přesunutí na druhou stranu jsem si pak místo vyložených ikon na ploše ještě trochu záměrně zkomplikoval ovládání telefonu („zbavit se komfortu a nemazlit se s ním při každé příležitosti“, což funguje) a vytvořil dvě složky. V jedné mám nejvíce používané aplikace, v druhé všechno ostatní.

Třetí strana je pouze pro Záchranku kdyby byla potřeba a tam naštěstí nelezu vůbec.

Obrázky napoví více:

Zcela prázdná titulní strana
Dvě složky
Pro případ nouze

Nerušit prosím!

Ačkoliv je posláním mého mobilu být komunikátorem, je zároveň potřeba dbát na to, aby byl pomocníkem ve chvílích, kdy já chci. K tomu slouží dvě věci: Vypnuté notifikace (kromě rodiny) a pouze někde zapnuté číselné ukazatele počtu zpráv a úplně geniální jednoduchost známá z iPhonů jako DND aneb Don´t Disturb Mode, česky Nerušit. Tento koncept je pro každý mobilní systém opravdové požehnání. Používám ho opravdu pravidelně, o víkendech zcela. Chce to jen nebýt tak moc rigidní a do kontaktů v Oblíbených si kromě rodinky přidat i nejbližší okolí. Po delším uvažování jsem přidal i několik vybraných kontaktů z práce. A obavy z toho, že by vás zrovna oni vyrušovali v hodinu, kdy chcete mít klid, jsem pustil z hlavy. Zatím se to vyplácí. Od 20:00 do 8:00 automaticky neexistuji a jsem nedostupný, ale kromě toho DND využívám hodně při mém „Focus mode“ v pracovní dny dopoledne, kdy se chci zcela soustředit na to, co právě potřebuji udělat.

Závěr?

Benefity? Sociální jistoty? Graf zvednuté výkonnosti? Křivka duševního (ne)klidu? Na to vše mohu s klidem po těch několika měsících používání napsat, že mobil pracuje tak, jak chci já, neruší mě, když nechci a pomáhá, když potřebuji.

P.S. Až dodatečně jsem se dostal ke geniálně sepsanému návodu, jak nastavit iPhone tak, aby sloužil. Rozhodně doporučuji k přečtení.

  1. Ja to mam udelane tak, ze na titulni obrazovce mam jen windy widget a hodiny. Pak dalsi obrazovky mam tematicky, jako komunikacni, pracovni, etcc.

  2. Ahoj Viktore,

    díky moc za článek i inspiraci k přehodnocení vlastního používání. Hlavně se mi líbí myšlenka úvodní téze, ze které vycházíš. Taková mi prozatím chyběla a možná je to důvod k postupnému navrácení k původnímu konceptu neustálého držení telefonu v ruce.

    Pavel

Komentáře jsou uzavřeny.