Pojďme trochu trénovat #wassermann

Pokud jsem se rozhodl, že mým letošním cílem bude venkovní (daleko)plavba a to ještě ne za zcela ideálních bazénových podmínek (rozuměj bazénově 27 C teplá modře obarvená voda), je třeba se k tomuto cíli nějakým způsobem začít blížit. V mém případě to bude znamenat postupné plnění dvou předpokladů: pravidelné plavání je samozřejmost. A pokud budu přemýšlet o tom, že v dubnu už bych chtěl zkoušet plavat v otevřených bazénech v mém okolí, tak to bude chtít začít se soustavným otužováním a přípravou na teplotu vody, kterou zatím amatérsky odhaduji na cca 15-20 C. Což je zatím pro mě něco, co si dokážu pouze teoreticky představit. A naštěstí jsem vytáhl z půdy svůj neoprén, kterým jsem kdysi používal na windsurfing. Je třeba vyzkoušet, zda se do něj budu schopen znovu narvat (a hlavně ho pak zase sundat) a plavat v něm v módu #čumizgumy.


Při tvorbě plánu vycházím z toho, na co jsem zvyklý u běhání. Kratší (a případně intenzivnější) tréninkové jednotky přes týden a jeden delší trénink o víkendu. (I když připouštím, že podle toho, co jsem zatím vyčetl, je ideální počet tréninků 4-5) Plán tedy vypadá zcela jednoduše: Kromě tréninků s dětmi (2-3x týdně), se chci 2x týdně se dostat do bazénu aspoň na 1,5 km a o víkendu uplavat 2-3 km v jednom tréninku. Takže řekněme, že chci  odplavat 3-5 km týdně. Pokud se v pracovním týdnu dostanu do bazénu pouze jednou, také se nic neděje. Nejsem Sáblíková, abych se musel strhnout.


Co se týče otužování, tak tam je situace zcela neprobádaná. Už jsem sice učinil nějaké domácí pokusy, ale dopadlo to fiaskem. Ke všemu zbytek rodiny si, díky mému řevu a pískání ve sprcháči, myslel, že si v koupelně ubližuji, teprve po vysvětlení se všichni uklidnili s konstatováním: „táta zase blbne a akorát z toho bude nemocnej„. Což tedy není mým cílem. Zkusil jsem trochu zasurfovat po Internetech a našel jsem pár postupů jak začít bez řevu, které vyzkouším na začátku a popíšu poté v samostatném příspěvku. Předběžně zatím v hlavě spřádám plán s názvem „Obden“.


A nyní drobně k aktuální situaci a tělesných předpokladech, které (ne)mám. Plavu pomalu. Plavu mizerně kraul. Nejvíc v životě jsem uplaval 2,5 km a skoro jsem nevylezl z bazénu. Plavu dokonce tak mizerně, že kdysi můj učitel plavání po půl roce snažení konstatoval, že by bylo nejlepší, kdybych např. nohy nechával při kraulu v šatní skřínce, a s pláčem odešel učit nemotorné děti, které posléze vyhrávaly ve vodě kdejaký pohár. Moje rychlost kraulu se zasekla někde mezi 1:50 – 2:20 min/na km, takže do dráhy pro rychlé plavce se nacpu teprve ve chvíli, kdy tam nikdo není. Vážím 72-3 kg na 185 cm výšky, podle BMI, které vychází skoro záporně, nemám ani gram tuku. Když bych vám to měl názorně přiblížit a srovnat se ZPO (Zaručeně Praví Otužilci), tak to vypadá přibližně takto:

Z výrazu tváře je jasně vidět, že i hubeňouři jsou připraveni na vše…
Někteří ZPO utáhnou i člun…
Kolega Venclovský byl mj. prvním testerem sportovních hodinek Garmin a svářečských brýlí ŽHAVEX.


Takže, shrnuto. Jsem bez předpokladů, mám nadšení, cíl, rodina si opět myslí, že jsem se zbláznil. Plavat již nějaký ten měsíc chodím, otužovat se začnu. A uvidíme.